PRAHA – Ženy v české politice je téma samo o sobě. Není jich mnoho. Není také snadné zůstat ženou, matkou, babičkou, a přitom rozhodovat o tématech, která ovlivní dění v celé zemi. Alena Gajdůšková (ČSSD), místopředsedkyně Senátu České republiky, právě na toto zajímavé téma poskytla portálu Smart News rozhovor.
Jak moc je těžké být ženou v politice?
Stejně těžké jako být mužem v politice. To je záležitost spíše osobnosti a osobního ustrojení, než pohlaví. Problém je jiný – není obvyklé, že je žena většinu času mimo domov, což nese zvýšené nároky na ni, jejího partnera i celou rodinu. A to je těžké. Navíc, v politice více než jinde funguje to, čemu se říká „skleněný strop“. Když si muž řekne o nějakou pozici, nikdo nepochybuje o tom, že ji zvládne a on sám už vůbec ne. U ženy je v tom okamžiku milion otázek a pochybností. Je realitou, že žena musí odvést třikrát tolik práce než muž, než se dostane na nějakou pozici. Manažerky ale říkají, že to naštěstí není tak těžké. Jednu praktickou věc ale mužům skutečně závidím. Zvládnou jakoukoliv situaci, aniž by věděli do čeho jdou. Prostě proto, že dokud na sobě mají oblek, jsou připraveni vždy a na cestách jim stačí měnit jen košile. Žena musí znát program na celou dobu, kdy je mimo domov, protože protokol je docela přísný a jedny šaty nestačí.
Pořádáte konferenci Síla ženy v EU. Jaké je podle vás postavení žen, jak u nás a potažmo v EU?
To není záležitost subjektivního pohledu. Lze to naprosto přesně porovnat na základě faktů. Nová francouzská vláda má poměr ministrů a ministryň padesát na padesát. V české vládě se po dvou letech objevila jediná žena – místopředsedkyně, která je fakticky bez portfeje. Zastoupení žen v českém parlamentu je horší, než v mnoha afrických zemích. Přitom ženy u nás, jako jedny z prvních v Evropě, měly volební právo již podle Ústavy z r. 1920. Bohužel u toho zůstalo a dál jsme příliš nepokročili. Je to chyba. Mezinárodní srovnání ukazuje, že země, které mají vyrovnané zastoupení žen v rozhodovacích procesech, jsou nejvýkonnějšími ekonomikami a zeměmi s nejvyšší kvalitou života na světě. To je ale problém mužů, kteří v této chvíli většinově rozhodují, ne žen.
Není možné se vyhnout vaší reakci na kauzu Davida Ratha. Jak moc podle vás poškozuje tato kauza ČSSD a politiku u nás?
Obávám se, že poškozuje všechny a to hned v několika rovinách. Za prvé tím, že vůbec je korupce tohoto stylu u nás možná. Současně ale to, jak kauza probíhá, vyvolává až příliš mnoho otázek. Nic z toho ale neopravňuje bulvární tisk k tomu, aby si dovolil stylizovat vnuka obětí osvětimského lágru do podoby jejich vraha. To musím v souladu s hodnotami sociální demokracie jednoznačně odmítnout, stejně jako prospěchářství a korupci. Naši voliči jsou slušní a poctiví lidé a očekávají totéž od nás. ČSSD také na rozdíl od stran „na jedno použití“, či těch, které spojuje jen čistá technologie moci, má již víc než sto třicet let, a současně v celé Evropě jasné poslání – úsilí o důstojný život občanů. U nás není jiná politická síla, která se lidí skutečně dokáže zastat. To je pro ně jistě důležitější než selhání jednoho člověka.
Nemáte obavu, že se podobné kauzy objeví také v jiných krajích?
Že je snaha před krajskými volbami zdiskreditovat naše hejtmany, a potřeba na někoho svést selhání nakládání s evropskými penězi ze strany vlády, o tom by pochyboval jen velký naivka. Navíc, máme všichni zkušenost, že si pravice doposud před každými volbami „pomohla“ skandalizací ČSSD. Viz případ ing. Jourové či Kubiceho zpráva. Divila bych se, kdyby to nyní vypadalo jinak. Takže obavy mám a velké.
Jaký je váš názor na církevní restituce?
Měly by být velmi pečlivě zváženy a připraveny. Je-li země v recesi, lidé skutečně trpí, a dokonce přestává být výjimkou, že doposud slušně situovaní lidé přichází o střechu nad hlavou, pak asi není dobrý čas pro společnost ani pro církve, aby desítky miliard byly vyváděny ze státního rozpočtu. Druhá záležitost je připravenost příslušného zákona. Tak, jak je nyní formulován, může být velkým rizikem z pohledu prolomení Benešových dekretů. A to by si jistě u nás přálo jen velmi málo lidí.
Máte ve svém přeplněném programu také čas odpočívat?
Nabíjí mě každé milé setkání s moudrými, dobrými a poctivými lidmi. Ty potkávám nejen mezi akademiky nebo v oblasti zdravotnictví, které se věnuji jako pacientská ombudsmanka, ale při každém výjezdu po svém regionu. No, a štěstím je pro mě každá chvíle, kdy mohu být skutečně doma a s rodinou. Těch chvilek je ale bohužel velmi málo.
Co vás v poslední době nejvíce potěšilo? A co naopak zklamalo?
Těší mě skutečně, že se mi podařilo dát dohromady zdravotníky a pacienty k přípravě zákona o právech a povinnostech pacientů a zdravotníků. Zbourání bariér a zasypání příkopů mezi lékaři a pacienty, které byly vykopány jako důsledek neoliberální představy, že zdraví je zboží, je jedna z nejdůležitějších věcí, které pro občany lze v této chvíli udělat. No a největším zklamáním je David Rath. To, z čeho je obviňován, je se sociálně demokratickými hodnotami naprosto neslučitelné.
Máte nějaké přání , které by jste si chtěla letos splnit?
Ano. Bylo by to už zmíněné schválení zákona o právech a povinnostech pacientů a zdravotníků a dokončení koncepce vědní politiky, jako jednoho ze základních pilířů sociálního a hospodářského rozvoje ČR. Mám také rozdělánu spoustu věcí u nás v regionu, které bych ráda dovedla do zdárného konce. V osobním životě bych se ráda dočkala vnoučete od dcery, která se nedávno vdala.
Moc Vám děkuji a přeji krásný a pohodový den
Také děkuji a vše dobré přeji Vám i čtenářům.
Sdílet