PLZEŇ / HORNÍ SLAVKOV — Spolu s asistentkou Mgr. Ilonou Samcovou jsem navštívila v červnu věznici v Horním Slavkově, o níž jsme už dříve slyšely neuvěřitelné věci. Věznice se rozkládá v podobě několika panelákových budov na rozsáhlém území, což by nezasvěcený nečekal, při vjezdu do vcelku nijak mimořádně velikých kovových vrat.
Uvítal nás ředitel věznice, plk. Mgr. Milan Dočekal spolu s vězeňským vychovatelem, Radkem Jirsou. Jak se ukázalo, i zde vězňů neustále přibývá, ale finanční prostředky ze strany státu, bohužel, tento vývoj nezohledňují.
Hornická a řezbářská tradice funguje i za zdmi vězení
Naše návštěva byla motivována především zprávami, že několik vězňů z tohoto zařízení, se s velikým zaujetím i pečlivostí věnuje výrobě nejen různých dřevěných hraček, ale i plastových sošek, většinou se zaměřením na hornickou tradici tohoto regionu.
Doslova unikátem je ale výroba částí anebo celých monumentů, z podnětu pana Radka Míky, který v Mariánských Lázních, v parku u obrovské sochy Krakonoše, realizuje pozoruhodný záměr – rozmisťuje zde repliky miniatur našich hradů a zámků ve srovnatelném měřítku 1:25. Jsou provedeny v jejich věrné podobě, barvě a aktuální terénní či parkové úpravě.
Repliky existují v nezničitelné podobě, jejich umístění je trvalé, bez ohledu na roční období. Zpráva, že zde byl instalován i Plzeňský Hrad, resp. v jeho pravděpodobné verzi, nás přiměla letos v dubnu, abychom spolu s dalšími navštívily tento areál v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.
O kulturní projekty je velký zájem, jen jsou třeba peníze
Nechyběl tehdy ani pan primátor města Plzně Martin Baxa, ani ředitel projektu Tomáš Froyd, ani starostka Starého Plzence Vlasta Doláková. Spolu s poslaneckou kolegyní Ivanou Levou (KSČM), jsme se už tehdy rozhodly usilovat o to, aby Plzeň i Starý Plzenec miniaturu rozsáhlého Plzeňského Hradu získaly.
Mimochodem – tento hrad je předchůdcem mnoha pozdějších staveb na soutoku čtyř řek – samotného města Plzně. Radek Míka je sice připraven další dvě repliky vyrobit, získání nezbytných finančních prostředků ale záleží na hlavních příslušných aktérech z Plzně a Starého Plzence.
Právě u tohoto projektu jsme se všichni poprvé setkali jak s Radkem Míkou, tak i s ředitelem slavkovské věznice. Dozvěděli jsme se, jak tato smysluplná práce na replikách středověkých staveb významně pomáhá udržovat psychickou vyrovnanost a kázeň vězňů, jak jsou kreativní a vstřícní.
Víte o vězních, co se jim nechce domů? Já ano!
Překvapilo mě, že některým vězňům se prý ani domů nechce, protože tím o tuto zajímavou činnost přijdou! A zase se vynořily vzpomínky. Připomnělo mi to užitečnou „pracovní terapii“ v psychiatrických zařízeních, anebo Svěrákovu a Uhlířovu píseň „Dělání, dělání všechny chmury zahání ….“.
Vedení věznice a i přítomný pan Míka nás při červnové návštěvě seznámili s „místními řemeslníky“ v malé dílničce, kde se oblíbené činnosti denně věnují. Jejich výsledky jsou opravdu překrásné. Trvanlivý plastový materiál připomíná velmi věrohodně hrubě otesané dřevěné trámy, a umělohmotná povřísla (původně na výrobu košťat), slouží jako materiál pro „doškovou“ střechu.
Svatá Barbora si „svoje“ vězně evidentně chrání, stejně jako horníky
Svatá Barbora, patronka horníků, je vytvořena z umělého materiálu, věrně napodobujícím dřevěnou sochu, se zlatou korunkou na hlavě. V jiné místnosti zase pracuje řezbář se skutečným dřevem a vyřezává v životní velikosti postavu sv. Barbory podle obrazové předlohy. Nejdéle v srpnu prý musí dílo dokončit, včetně kolorování, protože socha bude umístěna do kostela sv. Vavřince v Chodově a 11. srpna ve 13 hodin slavnostně vysvěcena páterem Antonínem Wasilem.
Znovu jsem si uvědomila pravdivost tvrzení, že „všechno záleží na lidech“. Chtěla bych vzdát hold nejen zapáleným vězňům, kteří spoluvytváří nádherného „koníčka“ historika a badatele pana Míky, ale stejně tak bych chtěla poděkovat oběma pánům – řediteli a vychovateli tohoto zařízení.
Nedívejte se na lidi jako na simulanty, nebudou stížnosti
Atmosféra v tomto koutku západních Čech, za železnými vraty, není všude chmurná, i když jde o nápravné zařízení. Zamračeno není ani na zdravotním středisku, kde skvěle funguje aktivní a činorodý praktický lékař, 75letý MUDr. Weinfurter se spolupracovnicemi. V ambulanci jsme si popovídali o jejich náročné práci, protože v slavkovské věznici si aktuálně odbývá trest 930 vězňů. Tím ale, že nejsou hned primárně považováni za simulanty, odpadají stížnosti a konflikty.
Pevné, ale vlídné a osvícené vedení dokáže udělat pro nápravu lidí sešlých z cesty opravdu hodně. To je znát i na chování či podle pozdravu odsouzených. Nezbývá mi, než si povzdechnout. Kéž by tomu tak bylo všude, kde se pracuje s lidmi, se zvířaty, zkrátka se vším, co nás denně obklopuje a zaslouží naší pozornosti i úcty.
Sdílet