OLOMOUC – Jsou to již dva roky, kdy na uvolněné místo ministra zdravotnictví usedl MUDr. Heger. Provázela jej pověst dobrého manažera, erudovaného odborníka, člověka se zdravotnictvím spjatého. Podlehl jsem té aureole. I já do něj vkládal minimální očekávání.
Nevím, kde se to ve mně po takřka 18 letech ve zdravotnictví ještě vzalo. Vždyť již ani neumím vyjmenovat své rezortní šéfy, jak rychle se u vesla střídali. Kroky ministra v tomto roce mne však donutily zamyslet se, zda není žák nad učitele. Definitivně mne přesvědčil svým vystoupením na 134. Žofínském fóru, kterým ukázal, že zdravotnictví rozumí právě tak, aby se mohl stát ministrem v současné nekompetentní vládě.
Co je dobré, musí zmizet, vzkázal po nástupu ministr zdravotnictví
Vzal si na paškál část svého resortu, a to rehabilitaci a lázeňství. V několika málo větách dokázal dehonestovat rehabilitační lékaře, fyzioterapeuty. A to v zemi, která dala světové rehabilitaci jména jako prof. Janda, prof. Vojta, prof. Véle, Ludmila Mojžíšová nebo prof. Lewitt a v současnosti prof. Kolář. Co jméno, to legenda.
Rehabilitace je velmi náročný obor, který se mylně zaměňuje za masérství. Základy vzdělání získáte na vysoké škole, ale pak musíte své znalosti prohlubovat, rozšiřovat studiem v rámci např. atestačního vzdělávání, odbornými kurzy. Vzdělávání stojí desetitisíce korun. Nikoliv tedy masérský kurz na jeden deštivý víkend, ale roky studia.
Rehabilitace vrací lidi do pracovního procesu, ministr nemá zájem.
Rehabilitace se dívá na člověka jako na komplexní osobnost. Fyzioterapeut musí najít příčinu obtíží, skrytých většinou v pohybovém systému. Tedy musí diagnostikovat, vyšetřit. Dále nastavit proces léčby a prostředky léčby a vést pacienta na cestě k uzdravení. Cesta je to dlouhá, mnohdy celoživotní.
Naší snahou je dosáhnout co možná nejrychlejší návrat pacientů do normálního života, včetně pracovních povinností, nebo alespoň minimalizovat odkázanost na pomoc druhých. Spektrum našich pacientů je pestré, od miminek až po seniory, lidi po úrazu, stejně tak s vážnými celoživotními obtížemi.
Každá koruna, vložená do rehabilitace, vrací tři.
Platí přitom, že ekonomický přínos na jednu korunu vloženou do rehabilitace je 3 Kč. Ty společnost získá tím, že je pacient rychleji uzdraven a je zabráněno větším zdravotním obtížím, mnohdy invalidizujícím. Rehabilitace probíhá v ambulantní podobě, kdy pacient za léčbou pravidelně dojíždí.
Další možností je ústavní léčba a to v odborných léčebných ústavech, nebo lázních. Každá složka má své opodstatnění a své spektrum pacientů.
Ministr se ve vlastním resortu chová jako diletant
Snad i z tohoto hrubého náčrtu je zřejmé, že nejsme žádní maséři nebo cvičitelé. Mne i mé kolegy uráží ministr Heger, když říká, že si každý člověk může zacvičit sám a masáž si zaplatit. To svědčí o jeho diletantství a neznalosti.
Zřejmě by si měl zakusit status pacienta rehabilitace, aby pochopil, co se skrývá za pojmem rehabilitace, rehabilitační léčba. K obavám, že omezením rehabilitační a lázeňské léčby dojde ke zvýšení nezaměstnanosti pravil, že zdravotnictví nemá řešit nezaměstnanost. To jistě ne.
Zbavujeme se historicky tradičních ověřených oborů, v nichž jsme byli dobří. Komu to prospívá?
Zdravotnická zařízení však pokrývají celé území naší země, včetně např. oblasti Jesenicka, kde je v rámci Olomouckého kraje nejvyšší nezaměstnanost. Každé zařízení potřebuje zaměstnance, a to od pomocných profesí po špičkové odborníky. Tak pomáhá zdravotnictví i v řešení nezaměstnanosti.
Historie lázeňství v této oblasti zde pak sahá až k Vincenzi Priessnitzovi. Odhady pak říkají, že omezením lázeňské a rehabilitační péče z veřejného pojištění dojde v oblasti Jesenicka,Šumperska k zániku až 400 pracovních míst. V jednom ranku se ušetří, ale z dalšího se bude muset sypat dvojnásobně. Gratuluji, neskutečný ekonomický výkon.
Souboj, v němž prohrává pacient a slušní lidé
Bohužel svými návrhy, kterým nerozumí snad ani on sám, ministr nepřispívá ke stabilizaci, natož zlepšení situace ve zdravotnictví. Již po jeho krocích platných od 1. dubna došlo k maximalizaci napětí v rehabilitaci a lázeňství. Rozhořel se skrytý konkurenční boj mezi jednotlivými zařízeními, mnohdy nastoupily nekalé praktiky.
V tomto boji se pak vítězem nestane zdravotnictví, ani pacienti, ale zase a jen kapitál, který bude stát za těmi s nejostřejšími lokty. Pacient se stává rukojmím zájmů různých skupin, chystajících se odčerpat další část peněz z veřejného zdravotního pojištění.
Autor článku Vladimír Urbánek je fyzioterapeut a kandidát do Zastupitelstva Olomouckého kraje za KSČM
Sdílet