Stane se Putin vítězem „souboje Titánů“ v OSN?

KOMENTÁŘ – Všechno nasvědčuje tomu, že Rusko svou účastí v Sýrii vmanévrovalo USA do pozice, kdy budou donuceny ukončit válku v této zemi. Pro Starý kontinent dobrá zpráva – běženci budou vypraveni bez prodlení domů, neb ztratí důvod pro další pobyt v Evropě. Čemu a komu to ukončení konfliktu poslouží ale doopravdy?

Pomineme skutečnost, že dojde k nucenému a zřejmě nepříliš klidnému odsunu „chudáků“ běženců, z nichž podle některých zpravodajských služeb je jen 20% skutečně ze Sýrie. Ostatní jsou z Afghánistánu, Eritreje a dalších zemí. Mezi nimi jsou i bojovníci ISIL, což například potvrdily i zpravodajské služby Rakouska. To vše, jak se ukáže, je ale pro velké hráče naprosto nepodstatné.

Vstupem Ruska do Sýrie skončila pro USA falešná hra na válku s ISIL, a navíc hrozí, že se Rusko i zde stane vítězem. Nějak příliš často totiž začaly „syrské“ letouny uštědřovat přímé zásahy štábům Islámského státu. A vítězství, alespoň v Sýrii, nutně potřebují USA, aby si alespoň zdánlivě vylepšily své vražedné renomé, fiasko s Krymem, Novoruskem, a ostatně i s celou Ukrajinou.

Obama s Putinem nekomunikují? Nenechte se vysmát

A že spolu Putin a Obama nemluví? Směšné, protože tomu snad může uvěřit jen naprostý Neználek velmocenských způsobů. Ano, ti dva pánové možná spolu nemluví, zato jejich vyslanci už mají téměř vydřené čelistní panty. A podle prosakujících zvěstí, má tentokrát Rusko na USA něco, co by Spojené Státy nemusely „vydýchat“.

Proč by jinak John Carrey najednou začal mluvit o zmírnění sankcí, na což se Rusko nijak nadšeně netváří? Že by se Američanům vzpříčila v krku jejich vlastní medicína – například odposlechy, či dokumentace sestřeleného Boeingu? Variant je tu nepřeberně mnoho.

Vstupem Ruska do Sýrie a ukončením války ovšem může prezident Putin v zásadě vyřešit hned dvě věci, kdy se velmi vhodným jeví příměr o zabití dvou much jednou ranou.

1. Skončí krveprolití v Sýrii a Bašár Asád zůstane u moci jako legitimní prezident (leda že by se s ním ruský prezident dohodl jinak).

2. Rusko tím mimořádně a viditelně posílí svůj reálný vliv i kontrolu na Blízkém Východě.

Za to už by mohlo stát Vladimíru Putinovi přenechat USA pomyslné vavříny „vítězství“ ve válce proti Islámskému státu. Navíc musí být ruskému lídrovi zcela jasné, že tomuto „vítězství“ už stejně nikdo neuvěří, ani když bude na obě oči slepý. Proč by však USA platily tak vysokou cenu?

Stane se porážka IS v Sýrii vítěznou prohrou USA?

Je třeba si uvědomit, že pro Američany je i takové fiktivní vítězství v Sýrii mimořádně důležité. Velmi chabá americká reputace, v důsledku krvavých a zbytečných konfliktů na Blízkém Východě, je dlouhotrvající a neproduktivní „válkou“ proti ISIL poškozená takřka k nenapravitelnosti.

Právě na přikladu Islámského státu se řada i prostých občanů ve světě (včetně Američanů) přesvědčila, že souboj IS – USA je pouze fiktivní a s postupujícím časem začaly přibývat i důkazy, že IS není nic jiného, než uskupení vytvořené právě Spojenými státy.

Jediný způsob, jak lze tuto skvrnu na reputaci „zamake-upovat“ alespoň trochu, je právě vítězství v Sýrii a poražení IS.

Pravda, říká se, že leoparda můžete drhnout donekonečna a skvrny mu stejně zůstanou. USA však tyto „drobnosti“ neřeší. Podstatně vážnějším problémem jsou pro ně od tvrdých ztrát respektu a vlivu ve světě, po vcelku nenápadné brblání Nobelova výboru o chybném udělení Ceny míru prezidentovi USA, Baracku Obamovi. Eventuální možnost odebrání této ceny by se stala dalším a hodně tvrdým políčkem nejen pro USA, ale i pro mocenské struktury typu Bilderberg, bez jejichž vlivu se dlouhou dobu ve světě nemohlo odehrávat vůbec nic.

Fata Morgana vítězství výměnou za reálnou moc

Jedinou možností, jak obhájit držitelství Ceny míru je tak zařadit alespoň jeden (byť dohodnutý) „mírový“ skutek do výčtu mnoha „jatečních“ kroků Baracka Obamy. Prezidentské volby v USA se nezadržitelně blíží, takže i republikáni i demokraté potřebují pro voliče aspoň jednu maličkou vítěznou mírovou hvězdičku na svém krvavém válečném nebi. Protože hvězda porážky Ruska, v níž USA doufaly, a štvaly proti Rusku celý svět, je definitivně za horizontem.

Ruský lídr by tak zkrátka mohl vyměnit pomíjivé vavříny vítěze za reálnou moc. Zda se tak stane, poznáme 28. září ráno, z vystoupení Vladimíra Putina na Valném shromáždění OSN. Podle zprávy Putinovy prezidentské Kanceláře, vystoupí ruský lídr mj. ke společnému boji proti terorismu. Takže, už z jeho projevu budeme moci zjistit, k jakému rozhodnutí obě velmoci dospěly. I když, poctivě řečeno, Obamův projev bude z tohoto pohledu nepříliš relevantní. Ruský prezident Vladimír Putin totiž vystupuje hned po něm.

A Evropa s jejími „migračními“ problémy? Ta může jen mlčky přihlížet a tiše doufat. V „souboji titánů“ totiž nikoho nezajímá.

__________________________________

Jednacím řádem VS OSN je stanoveno, že první v pořadí vystupuje zástupce předsedající země, což je tentokrát Brazílie. Jako druhý vystupuje vždy prezident hostitelské země, tedy USA. Vladimír Putin tak vystoupí jako první z reglamentem nestanoveného pořadí. Jeho výhodou je, že Barack Obama mluví před ním a Vladimír Putin tak bude mít jistotu, co ve skutečnosti Obama pronáší a eventuálně zvolit potřebnou variantu i razanci vlastního vystoupení. Další nespornou výhodou ruského prezidenta je společnost, v níž bude toho dne vystupovat. Následovat po něm budou čínský a íránský prezident, a až poté by měl vystoupit francouzský prezident Holland. Do „souboje titánů“ se s ním ale podle všeho nepočítá.

Český prezident by měl vystoupit druhého dne zasedání, tedy 29. září, navečer. Miloš Zeman se chystá navrhnout Valnému shromáždění OSN vytvoření protiteroristické jednotky OSN. Požehnání od Ruska a Číny už, zdá se, získal. Tak mu držme palce.