PRAHA – Nedávno oslavil své kulaté narozeniny a vydal prohlášení k církevním restitucím. Od té doby se zvedla velká diskuze o tomto prohlášení ze všech možných stran. K některým reakcím kolegů umělců se vyjádřil i Janek Ledecký .
Vážení kolegové,
Přečetl jsem si Vaše prohlášení a nabyl dojmu, že se ve svých pochybách o připravovaném zákonu musím mýlit. Protože většiny z Vás si hluboce vážím.
Nicméně dal jsem si tu práci a dotyčný návrh zákona si prostudoval. Včetně komentářů a souvisejících předpisů. Což ani jeden z Vás neudělal. A nezkoušejte mi namluvit, že ano. Mně to trvalo dva dny a věřte, že jsem ve čtení zákonů přece jen díky svému vzdělání trénovanější.
O tom, že je třeba těch jedenačtyřicet let destrukce morálních, kulturních a ekonomických hodnot napravit není pochyb. Ale věřím, že se shodneme i v názoru, že ta náprava by se neměla dít způsobením dalších křivd.
Takže k tomu, co Vám asi uniklo. A ne mezi řádky. Je to tam černé na bílém.
Souhlasit s Vámi mohu v tvrzení, že nepůjde o navrácení do původního stavu. Půjde totiž daleko za historickou realitu. Církve se stanou neomezeným a státem nekontrolovaným vlastníkem. Což posledních pár století nebyly. Přečtěte si dějepis. Stačí ten pro základní školu.
Nepřipadá Vám přinejmenším zvláštní, že se objem požadovaného majetku za posledních 20 let znásobil? Že by se někdo rozpomněl na další křivdy?
A to nezmiňuju ty drobné bonusy, které z ostatních restituentů dělají úplné voly. Například to, že jsou církve osvobozené od daně z prodeje takto nabytého majetku.
Anebo třeba – jen tak pro příklad – že Apoštolská církev s necelými pěti tisíci členy dostane 1 056 336 374,- (ano přes jednu miliardu korun) a to přesto, že byla zaregistována až v roce 1989.
Chystaný zákon je výsměchem principu směřování našeho státu od roku 1818 a státotvorným demokratickým idejím T.G.Masaryka. Ten měl o pojmech jako čestnost, pravdomluvnost či poctivost v souvislosti s Katolickou církví a násilnou rekatolizací českých zemí víc než jasno.
Příště, než se někam podepíšete, dejte si tu práci zjistit, komu a za co svými jmény posloužíte.
Jsou velmi cenná. Ta jména. Važte si toho.
S pozdravem,
Janek Ledecký
V Praze 30.8.2012
Zdroj fotografie: Renáta Lucková
Sdílet