Amerika spadla do syrské jámy, co sama vykopala

Není to tak dávno, co mi poradce prezidenta pro zahraniční záležitosti etc., etc., Hynek Kmoníček řekl: «To už je takové pravidlo, že když někdo někde nechá vakuum, tak první, koho v tom vakuu po svém návratu najde, bude Sergej Lavrov». Musím přiznat, že je to minimálně jedna z nejtrefnějších charakteristik ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, kterou jsem kdy slyšela.

 Zástupci Ruska v pondělí prohlásili, že budou požadovat na Sýrii, aby přenechala kontrolu nad svým chemickým arsenálem mezinárodnímu společenství, aby se zabránilo válečnému konfliktu. A ministr Lavrov hned vzápětí prohlásil na tiskové konferenci, že to už svému syrskému kolegovi předal tento nápad na jednáních, která byla vedena v Moskvě. Sergej Lavrov zároveň uvedl, že od svého kolegy očekává rychlou, a hlavně kladnou odpověď.

Američané chtěli po Sýrii příliš, Rusko mělo rozumný návrh

Jako by se stalo. Hned po jednáních v Moskvě, syrský ministr zahraničí Valid Muallem  oznámil na tiskové konferenci, že Sýrie vítá ruský návrh, aby kontrola arzenálu chemických zbraní byla přenechána mezinárodnímu společenství. «Sýrie vítá ruskou iniciativu, vycházeje z péče syrského vedení o životy svých občanů a o bezpečnost naší země. Vítáme také moudrost ruského vedení, které se snaží odvrátit americkou agresi proti našemu lidu, » prohlásil Muallem.

Připomeňme, jen pro pořádek, že americký ministr zahraničí John Carry dříve uvedl, že syrský prezident Bašár Asád má možnost odvrátit vojenský úder vůči strategickým objektům země. K tomu mu prý stačí, aby během týdne předal všechny zásoby svých chemických zbraní oficiálním zástupcům mezinárodního společenství. Na tuto výzvu ale Sýrie reagovala úspěšným složením bobříka mlčení. Není se čemu moc divit. Kdopak asi zaručí Sýrii, že při převozu nepadnou zbraně «čirou náhodou» do rukou například povstalcům?

Ale kontrola zbraní Sýrii zjevně nevadí, naopak, za ní Rusku pěkně poděkovala. A světe div se, Američanům se to nelíbí. Rusko prý jen protahuje čas, aby oddálilo vojenský zásah. Washington dal najevo, že svůj «jízdní řád» hodlá dodržet. Zdá se, že nějak příliš počítají s tím, že Kongres jim dá zelenou.

Američtí občané válku nechtějí

To ovšem zdaleka nemusí být pravda. Vzhledem k tomu, že už 70 procent Američanů je proti vpádu svých bomb do Sýrie, musejí kongresmani počítat také s přízní a nepřízní svých budoucích voličů. Proto podle některých dobře informovaných zdrojů couvají z útoku dokonce prý i někteří republikáni. Inu, košile je bližší, než kabát a Obama tu už déle než tři roky prostě nebude, ale vyhřáté křesílko kongresmana může být na delší dobu.

A 70 % občanů, to už není jen prohnilá levicová lůza, to už vypadá na střední a vyšší sociální vrstvy, které jsou tradiční voličskou základnou republikánských senátorů. Leckterým z nich se vybaví neblahé zkušenosti jejich předchůdců po vietnamské válce, a před tím po korejské či somálské. Všude, kam vlezli Američané sami, dostali na frak. Od koho? To už snad ani není třeba dodávat, protože pod vlajkami různých zemí zaznívala v kokpitech letadel či v řídících stanovištích raketových systémů čistá ruština.

A co na to Pan Gi Mun, generální to tajemník OSN? Uvítal návrh jak Sergeje Lavrova tak Johna Carryho. Jak prý řekl, zkoumá celou řadu návrhů, které hodlá předložit Radě bezpečnosti, až ji bude informovat o závěrech expertů z komise pro kontrolu chemických zbraní.

Když jde o obranu přátel, má Rusko jiná pravidla, než Evropa a zbytek světa

A tak, jestliže experti neprokáží, že chemický plyn pochází ze zbraní syrské legitimní Asádovy vlády, začne obviňování Sýrie poněkud ošklivě zapáchat. Když ovšem USA odmítnou možnost kontroly nad syrskými chemickými zbraněmi, bude nade vší pochybnost, že původcem onoho zápachu není nikdo jiný, než USA, a že to Američané odmítli možnost kontroly, kterou tak vlídně nabízí ministr zahraničí Sýrie na popud koho? Jistě, že pana ministra Lavrova.

Rusko skutečně dělá vše pro to, aby na Blízkém Východě vílka nepropukla. A není to slabostí vojsk. Ty peníze jsou prostě v Rusku třeba na jiné věci, pro lidi důležitější. Takže by takové vyčerpání prostředků mělo teoreticky oslabit současného prezidenta Vladimíra Putina. Ale opravdu pouze teoreticky. Protože ti, kdo tu válku tlačí, prokazují naprostou neznalost ruské povahy.

V ruských médiích ale i na FB a podobných nových médiích zaznívá od Rusů stále častěji «už je čas těm Amíkům natrhnout p***l», zkrátka pozadí. Ti, kdo tu válku tlačí, zapomněli na jednu výraznou ruskou vlastnost, své spojence přes palubu Rusko nikdy neházelo – až na Jugoslávii. V čase naprosto zdevastované Jelcinovým systémem armády, Rusko nejspíš skutečně nemělo sílu zasáhnout. Ty časy jsou už ale pryč.

Ruská zbroj je výkonná a spojenci se od USA odvrací

Rusko je opět zde a jeho výzbroj si už s americkou nejen nezadá, ale v řadě případů ji i předčí, což dokázaly jak raketové systémy, tak letouny na posledním aerosalonu.

Před Američany nyní stojí jediný úkol – vycouvat se ctí. Už proto, že experti OSN nejspíš nepotvrdí tezi, že se jedná o ruskou verzi plynu, ale americkou.

Otáčí i Káhira, na kterou USA tolik spoléhaly. Na jejích ulicích je vidět na mnoha zdech fotografie Vladimíra Putina, stejně jako v ulicích Itálie.

Ruský prezident sbírá body za svou věrnost. Co sbírá Obama?