Uplynulo už přesně 70 let, ale slova druhého prezidenta Československé republiky doktora Edvarda Beneše o slovanství jsou platná dnes snad v ještě větší míře, než tomu bylo za jeho života. V jeho časech nebyly tak mocné sdělovací prostředky, schopné rozšířit lži s tak ohrožující datovou rychlostí, jako je tomu dnes. Právě proto bychom si měli připomínat slova těch, kdo včas dokázali vycítit nebezpečí a dokázali popsat nebezpečné symptomy smrtící infekce pro slovanství.
«… Je třeba velmi zdůraznit, že je nutno, aby všichni slovanští národové, pokud budou v dalším svém vývoji slovanskou politiku a slovanské souručenství pěstovat, zůstali i pro budoucnost ve svém slovanství a ve svém slovanském rozpětí opravdovými realisty; aby ve svých plánech politických nepřeháněli jako kdysi slavjanofilové nebo panslavisté, aby dobře viděli a náležitě brali ve své politice a ve veškeré své činnosti v úvahu celé své okolí a celou Evropu a svět, který by se jinak snadno mohl na jejich škodu proti nim obrátit.
To platí především pro nás Čechy a Slováky, ze všech Slovanů nejohroženější a nejexponovanější. Každý útok na Slovany začne vždycky útokem proti Praze – to je náš osud a naše největší čest zároveň. A tento fakt sám nutí k tomu, abychom se především nikdy neodpoutávali od Východu, tj. od Sovětského svazu, ale abychom na druhé straně nezapomínali – a musí to chápat také všichni druzí – že se nemůžeme pro svou geografickou pozici a pro půldruhého tisíce let svého kulturního vývoje odpoutat ani od Západu. Slovanství je pro nás nepostradatelnou základnou a každá československá politika musí od něho jako od základny, zejména po výsledcích druhé světové války vycházet.»
(Edvard Beneš: Úvahy o slovanství, Čin 1947, s. 301-302)
Sdílet
My Češi a Slováci jsme středoevropané a z toho bychom měli vycházet. S ostatními středoevropskými zeměmi, bychom měli vytvořit společenství (V4?), které by mělo sílu ovlivňovat politiku EU, případně i společně z EU vystoupit.
Jedině jako středoevropské společenství, bychom mohli provádět politiku jak s východem, tak se západem, jako rovný s rovným. Je to lepší řešení, než lavírovat, zda je nám lépe pod západem, nebo pod východem a přitom se nechat zneužívat v mocenské politice východ/západ (případ Havel např.).
Západní Evropa, to jsou historické koloniální státy, které mají tento pohled na svět, včetně střední Evropy, stále. I Rusko, je trochu jiná mentalita, než my, zvláště proto, že to je ohromný stát a to se promítá do jejich vnímání světa. Nás by potřebovalo, jedině jako klín, ke štípání západu. Tím se nechci dotknout občanů Ruska, o kterých vím, že k nám mají dobrý vztah. Ovšem jejich stát, má samozřejmě své geopolitické zájmy.
Ač si uvědomuji že našim cílem by jistě mělo být spojení všeho Slovanstva do Unie evropejské, však touha sebezáchovy mi velí rychle pryč než konec nastane.
Obávám se, že na toto mohou odpovědět až parlamentní volby v příštím roce 🙁
K Czexitu potřebujeme buď hlasování v parlamentu, nebo, a to je podstatně horší variatna pro všechny, starou českou tradici defenestrace.