ROZHOVOR / Co byla největší politická chyba v našem polistopadovém vývoji? Kdo je Václav Klaus? V jaké kondici se nachází česká demokracie a západní civilizace? V knize "Disidenti u moci. Česká cesta ke svobodě a demokracii" jsem kladl tyto a podobné otázky například někdejšímu disidentovi, poslanci ODA a politickému mysliteli Pavlu Bratinkovi. Inspirativní knihu, kterou vydalo nakladatelství Bourdon, můžete zakoupit v našem e-shopu. Rok 1990 je vnímán jako období, kdy disidenti byli u moci… Havel je prezident, Občanské fórum zvítězilo ve svobodných volbách, ale už má nakročeno k rozpadu… Disidenti byli samozřejmě různého zaměření, kromě bývalých komunistů a lidí z kulturní sféry k nim patřil i katolický disent, v němž jsem se angažoval společně s Danielem Kroupou, spolu jsme pak zakládali Občanskou demokratickou alianci. V roce 1990 jsme věděli, že musíme ještě kandidovat v rámci Občanského fóra, měli jsme pak čtyři poslance ve Federálním shromáždění a o něco větší počet jich zasedl v České národní radě. Ale hned v prvních dnech se ukázalo, že v řadě otázek se v Občanském fóru neshodujeme, což se týkalo nejen vyrovnání s komunistickou minulostí, ale též ekonomické reformy a zahraniční politiky. Navíc se ukázalo, že veřejnost vnímá jen dvě postavy nové politické scény – Václava Havla a Václava Klause. Ten měl jasný plán, jak se představit jako jediný architekt ekonomické transformace, takže ačkoliv tu byly i další osobnosti z Meziparlamentního klubu demokratické pravice, například Daniel Kroupa, systematicky je upozaďoval. Klaus prostě chtěl, aby veřejnost nabyla přesvědčení, že on jediný rozumí tržní ekonomice. I proto se Občanské fórum začalo tříštit a dělit. Zásadně jsem tehdy…