Byl to úder z absolutní temnoty. Operace s názvem Veles přepsala pravidla fronty a ukázala, že ukrajinská armáda dokáže jako smrtící zbraň využít i ty nejhlubší stíny. Vojáci ušli patnáct kilometrů klaustrofobickým labyrintem, bez světla a bez navigace, aby se jako přízraky vynořili přímo za zády nicnetušících Rusů. Podle generála Ihora Oboljenského Ukrajinci okupanty „přehráli na jejich vlastním hřišti“. Už zkrátka vědí, jak se k nepříteli dostat podzemím – neviditelně, tiše a s drtivým překvapením v jeho týlu. Celá akce, kterou vedl 2. sbor Národní gardy „Chartije“, nesla krycí název Veles – odkaz na staroslovanského boha podsvětí. Cíl byl jasný: zmařit snahy okupantů o průnik do týlu ukrajinských pozic. Překvapení bylo absolutní. Úder z hlubin země přinesl ruské armádě ztráty přesahující stovku mužů, zatímco dalších více než třicet vojáků padlo do zajetí. Zatímco dosud se předpokládalo, že tunelová taktika je především ruskou doménou, Ukrajina tento předpoklad zcela rozbila. Velitel sboru Chartije, brigádní generál Ihor Oboljenskyj, to shrnul slovy: „Rusové věřili, že podzemní infrastruktura je jejich exkluzivním nástrojem k obcházení naší obrany. Prostudovali jsme jejich zkušenosti, přehráli je na jejich vlastním hřišti a proměnili tuto hrozbu ve výhodu pro naši protiofenzivu.“ Provedení manévru vyžadovalo extrémní přípravu. Ženisté nejprve museli skryté trasy zabezpečit. Následoval náročný přesun hlavní úderné síly, při kterém běžné vysílačky mlčely a orientace závisela výhradně na speciálních navigačních systémech. Vojáci čelili nejen fyzickému vyčerpání z uzavřených prostor, ale i obrovské psychické zátěži. Ve chvíli, kdy ukrajinské síly prorazily na denní světlo, sklapla past.