ROZHOVOR / Dramaturgyně a ředitelka Vršovického divadla MANA Věra Mašková odmítla už před maturitou vstoupit do komunistické strany. Za hrdinství to ale nepovažuje. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o svědomí, české schopnosti převlékat kabáty, o Havlovi i o tom, proč by divadlo nemělo divákům vnucovat politické názory, ale klást jim nepříjemné otázky. Před maturitou jste odmítla vstoupit do komunistické strany. Když se dnes řekne, že někdo odmítl vstoupit do KSČ, zní to skoro jako hrdinský čin. Jenže vy jste tehdy nebyla hrdinka z učebnice dějepisu. Byla jste mladá holka, která měla život před sebou. Co se vám tenkrát honilo hlavou? Především nešlo o žádný hrdinský čin, dokonce ani o žádnou osudovou volbu. Ten návrh byl tak absurdní, že jsem ho odmítla bez jakéhokoli přemýšlení, jako když nekuřák odmítne cigaretu. Pokud o tom dnes mluvím, pak pouze proto, abych dokumentovala ohavnost toho režimu, který se nestyděl vydírat mladé lidi, a ne proto, abych si přičítala zásluhy, které nemám. Pokud jsem v tu chvíli byla na správné straně, mohlo za to rodinné prostředí, v kterém jsem vyrostla. Když jste z rodiny věřících evangelíků, se silnou skautskou a sokolskou tradicí, když je vaším soukromým učitelem náboženství farář, básník, filozof Miroslav Matouš, když denně slyšíte z rádia Hlas Ameriky, a víte tudíž všechno, co se děje, tak představa, že se dáte ke komunistům, je něco z říše sci-fi. Jak by se člověk mohl dát k někomu, kdo věznil Plastiky, soudil VONS, týral ve vězení Pavla Wonku, zavřel Petra Cibulku za šíření…