GLOSA / Politické diskuse nejsou jednoduchou hrou a vyžadují těžké stranické váhy. Jsou politici, kteří dokážou jediným argumentem přebít všechno ostatní (třeba, že za veškeré problémy naší země může pár tisíc ukrajinských uprchlíků). A pak jsou politici, kteří dokážou ovládnout diskusi pomocí několika málo univerzálních argumentů. Univerzálních nikoli proto, že by byly obecně platné, ale proto, že je lze použít prakticky v kterékoliv situaci, bez ohledu na téma. Nás bude zajímat druhá kategorie volených zástupců, respektive jeden z nich, kterému všichni ostatní nesahají ani po kotníky. Je jím Patrik Nacher z Babišova hnutí ANO. Proti prvnímu místopředsedovi sněmovny může nastoupit prakticky kdokoliv. Ne snad proto, že by mezi potenciálními oponenty neexistovaly kvalitativní rozdíly, nýbrž proto, že Nacher uplatňuje své nezvratné argumenty bez ohledu na to, kdo mu zrovna stane tváří v tvář. Pravidelný pozorovatel a znalec jeho rétorických výstupů (za něhož se zcela neskromně považuji) si mohl všimnout, že některé z nich se nápadně opakují. Pojďme si je stručně představit. První disciplína: Dvojí metr Hovoříme-li o poslanci Nacherovi, nevyhneme se takzvanému dvojímu metru. Bohužel. Jde o pravidlo jako z dětského hřiště, které říká, že když mohou oni, můžeme i my. Nacher jím ve čtvrtečním vydání podcastu Napřímo vysvětloval například hlasování o změně financování veřejnoprávních médií, přičemž poukázal na praktiky vlády Petra Fialy. „To nás naučila současná opozice,“ vysvětluje Nacher, proč podle něj není hlasování ve 4:36 ráno žádný problém. Protože ano, i předchozí vláda tu a tam zařadila…